- Nadační oblasti
- Nadané děti
Chceme, aby nadané děti prožily smysluplný a naplněný život. To vyžaduje přijetí jejich jedinečnosti, pochopení jejich specifických potřeb a snahu tyto potřeby naplňovat.
Nadané děti myslí jinak – myslí nepřetržitě. Jsou nápadité, zvídavé, logicky uvažují, mohou být tvrdohlavé, přehnaně kritické či přecitlivělé.Brzy se zajímají o písmena, čísla, vesmír, elektřinu či smysl života. Mají vysoce rozvinuté rozumové schopnosti a představivost. V naší společnosti často věříme, že nadané děti mají větší šanci uspět a najít své místo ve světě. Mnohé z nich však ve škole i v soukromí čelí specifickým problémům, které mohou negativně ovlivnit jejich život.
Proto měníme pohled na nadané a usilujeme o společenskou změnu.
„V České republice převládá mýtus, že nadané děti žádnou podporu a pomoc nepotřebují, protože jsou přece chytré. Tak to rozhodně není. Z tohoto poznání by měl vždy vycházet správně nastavený systém podpory nadání.“
ŠÁRKA PORTEŠOVÁ, MASARYKOVA UNIVERZITA
Daniel od malička miluje čísla, fyziku, analytické uvažování. Vždycky potřeboval pátrat po tom, jak věci fungují, a od obou rodičů dostával dost podnětů k tomu, aby se posouval. „Člověk prostřednictvím matematiky a fyziky, kdy matematika je nástrojem fyziky, dokáže dát logiku světu okolo sebe,“ vysvětluje nadšeně.
Jako dítě však narážel na nepříliš podnětné prostředí především v předškolním vzdělávání, kdy se nejvíce cítil být jiný než ostatní. Na gymnáziu mu pak bylo lépe než na základní škole. Poprvé zažil pocit, že se musí učit, a přišly další výzvy.
Inspirovaný staršími kolegy z gymnázia si vybral Cambridge jako nejlepší možné vzdělání v oboru. Studium na této prestižní univerzitě probíhá jinak než u nás. Učiva je hodně a mít nadání zde nestačí. Obstát totiž musíte mezi minimálně stejně přemýšlivými kolegy.
Agátka je moudrá mladá dáma, jež dokáže komunikovat takřka o všem na úrovni blízké vzdělanému dospělému. Když jí ale bylo pět, nebyla schopná najít své místo v dětském kolektivu. I když se snažila zapadnout, odjakživa jí bylo lépe s dospělými.
Jak rostla, k její živosti se přidala absolutní potřeba vědět. Všechno. Měla stále větší hlad po informacích a snažila se porozumět věcem do hloubky. Vysoké nároky, které na sebe měla, se s nástupem do první třídy vystupňovaly. Nic si neodpouštěla. Trápily ji silné a nepřehledné emoce. Díky zvýšené citlivosti a přemýšlivosti působila jako slabá a příliš jiná.
Ve třech letech ji zajímal mechanismus fotosyntézy, ve čtyřech začala číst a k pátým narozeninám si přála jediné: opravdový model lidského těla. Když si doma uvědomili její přemýšlivost, zvažovali individuální vzdělávání. „Také si však uvědomovali, že by to znamenalo držet mě dál od reality většinové společnosti. A věděli, že se v ní naopak musím učit fungovat."
Nastoupila na běžnou základní školu. „Svým spolužákům jsem byla pro smích, ale nepřijala jsem roli oběti. A oni, protože jsem byla dívka, si nikdy netroufli na nic jiného než na slovní útoky,“ popisuje Darja dál se stejnou věcností. Zpětně uznává, že byla pro děti svého věku oříšek.
Na první pohled je Michal Stefanov v tom nejlepším smyslu slova normální dospívající kluk. Ale když posloucháte jeho příběh, zjistíte, že to tak úplně není.
Michal chodí do kroužku dobrovolných hasičů, kde našel přátelství u dětí i dospělých. Michal je typickou ukázkou tzv. dvojí výjimečnosti. Na jedné straně se musí vyrovnávat s dyslexií, dysortografií a dysgrafií v písemném projevu a vývojovou dysfázií, jež ho brzdí v komunikaci ústní. Má i mírnou formu poruchy pozornosti.
Nela je schopná se zasvěceně bavit s každým o jakémkoli tématu a velmi dobře tomu přizpůsobit úroveň a styl komunikace.
Její hlas nelze přeslechnout. Nela je nebojácná, vstřícná a hodně mluví. Je velmi emotivní, nálady dokáže střídat velmi rychle. Už několik let má také poměrně jasno o svém povolání – buď bude mít farmu, anebo bude veterinářka. A před rokem jí navíc učaroval svět společenských tanců.
Péťa byl odjakživa veselé dítě. „První úsměv na tváři vykouzlil už v porodnici,“ vzpomíná na narození svého syna maminka Monika Dvořáková. Péťa byl vždy akční a dodnes potřebuje hodně pohybu, zároveň je však velmi zvídavý a od svého okolí vyžaduje neustálou interakci.
Číst se naučil sám ve čtyřech letech. „Maminka s tatínkem neměli tolik času, aby mi pořád četli, tak jsem se to naučil sám, abych na ně nemusel čekat,“ konstatuje Péťa.
Když Marie Hájek Salomonová založila organizaci Nevypusť duši, která mezi mladými zvyšuje povědomí o duševním zdraví, bylo jí třiadvacet. Dovedly ji k tomu vlastní zkušenosti – studium na prestižních školách, velká touha mít dobré školní výsledky, zároveň ale pocity smutku, prázdnoty a beznaděje, které si dlouho neuměla vysvětlit.
Vždycky měla vnitřní motor, ve škole ji bavilo mnoho věcí, chtěla něco dokázat. „Možná až na trojku z fyziky jsem měla velmi dobré výsledky, protože to mě v mých očích dělalo dobrým člověkem – mít dobré známky,” říká zpětně. Současně však byla stále více extrémně vyčerpaná a zoufalá. „Představovala jsem si, že by ten můj mozek mohl někdo vyndat, dát do nějaké sklenice s lihem a nechat ho chvíli tam, abych si odpočinula. Nedokázala jsem své pocity ani myšlenky zastavit. Nemohla jsem dobře spát, pak už ani se učit.“
Jan Lukačevič je kosmický inženýr a popularizátor vědy. Stal se členem poradního týmu mladých lídrů pro NATO. Je občansky aktivní: před pár lety pomáhal lékařům během pandemie, nyní vyrábí zákopové svíčky pro válečnou Ukrajinu. Úspěšný aktivní mladý muž, jehož dětství nebylo ale vždycky snadné.
Když byl dítě, byl Jan jako houba: co uslyšel, to si zapamatoval. Kvůli šikaně, které čelil, se v něm ale hromadila frustrace a agresivita. Jako vysvětlení se použila jeho nadprůměrná inteligence, na níž se napletl příběh o ne úplně společensky jednoduchém chování. „Místo toho, aby se ve škole řešilo, proč se ve mně hromadila agresivita a hledaly se cesty k tomu začlenit mě do kolektivu, zbyla jen snaha najít vysvětlení,” konstatuje Jan.
MIMOŘÁDNĚ Nadané dítě (IQ > 130)
Předpokládáme, že v populaci jsou
Na českých základních školách jich je ale identifikováno jen
Třída čítající průměrně 25 dětí.
NADANÉ DÍTĚ (IQ > 120)
Předpokládáme, že v populaci je
Na českých základních školách jich je ale identifikováno jen
Jedno mimořádně nadané dítě je nejméně v každé druhé třídě.*
V každé třídě jsou průměrně tři nadané děti.
Napište nám, rádi o vašem projektu uslyšíme.
Sledujte nás
