V lidech, které podporujeme, i v těch, s nimiž spolupracujeme, vidíme příběhy a přejeme si, aby je viděl i svět kolem nás. Přinášíme některé z nich, v nichž přemýšliví mladí lidé odhalují kousek sebe, svých snů, tužeb i překážek, které musí překonávat. Můžeme tak společně nahlédnout do jejich světa a vnímat jeho jedinečnost.
Přemýšlivec myslí jinak - myslí nepřetržitě.
Je nápaditý, zvídavý, uvažuje logicky.
Může být tvrdohlavý, přehnaně kritický či přecitlivělý.
Tvoří složité větné konstrukce, anebo mluví málo z obavy,
aby se nevyjádřil špatně.
Brzy se zajímá
o písmena, čísla, vesmír, elektřinu
či smysl života.
Naším posláním je vytvářet prostředí, ve kterém může dítě růst, rozvíjet se podle svých potřeb a plně využít svůj potenciál. Prostředí, kde je normální přijímat jedinečnost každého z nás tak, aby každý z těchto skrytých příběhů nakonec našel svůj lepší konec. Proto měníme pohled na nadané a usilujeme o společenskou změnu.
Založila organizaci Nevypusť duši, nejprve ji ale sama málem vypustila
Když Marie Hájek Salomonová založila organizaci Nevypusť duši, která mezi mladými zvyšuje povědomí o duševním zdraví, bylo jí třiadvacet. Dovedly ji k tomu vlastní zkušenosti – studium na prestižních školách, velká touha mít dobré školní výsledky, zároveň ale pocity smutku, prázdnoty a beznaděje, které si dlouho neuměla vysvětlit.
Vždycky měla vnitřní motor, ve škole ji bavilo mnoho věcí, chtěla něco dokázat. „Možná až na trojku z fyziky jsem měla velmi dobré výsledky, protože to mě v mých očích dělalo dobrým člověkem – mít dobré známky,” říká zpětně. Současně však byla stále více extrémně vyčerpaná a zoufalá. „Představovala jsem si, že by ten můj mozek mohl někdo vyndat, dát do nějaké sklenice s lihem a nechat ho chvíli tam, abych si odpočinula. Nedokázala jsem své pocity ani myšlenky zastavit. Nemohla jsem dobře spát, pak už ani se učit.“
Nakonec souhlasila s hospitalizací a strávila tři měsíce na psychiatrii. Měla pocit, že tam nepatří, zároveň ale zjistila, že s ostatními má něco společného. „Říkala jsem si: ‚To není možné, jim se děje v hlavě to samé, co mně.' Nechtěla jsem tam být, ale věděla jsem, že jinde být nedokážu.“
Posléze zvládla přijímačky a na University of Nottingham začala studovat neurovědy. A tady zažila, jaké to je studovat na vstřícné a podporující škole, kde psychické obtíže nejsou stigma.
Po získání magisterského diplomu měla v plánu studovat dál, tentokrát v Curychu. Na tamní univerzitu se dostala, jenže stipendium vypisovali až za rok, a tak se Marie vrátila na chvíli do Prahy. A nakonec zůstala – založila Nevypusť duši, začala vyprávět svůj příběh a pracovat na tom, aby i v Česku duševní zdraví přestalo být tabu.
