Agátka byla vždycky malá žena plná velkých emocí.
Agátka je moudrá mladá dáma, jež dokáže komunikovat takřka o všem na úrovni blízké vzdělanému dospělému. Když jí ale bylo pět, nebyla schopná najít své místo v dětském kolektivu. I když se snažila zapadnout, odjakživa jí bylo lépe s dospělými.
Jak rostla, k její živosti se přidala absolutní potřeba vědět. Všechno. Měla stále větší hlad po informacích a snažila se porozumět věcem do hloubky. Vysoké nároky, které na sebe měla, se s nástupem do první třídy vystupňovaly. Nic si neodpouštěla. Trápily ji silné a nepřehledné emoce. Díky zvýšené citlivosti a přemýšlivosti působila jako slabá a příliš jiná.
Nejbolestivějším problémem Agátky byla její extrémní náročnost na sebe samu a na tom potřebovala zapracovat. Začala chodit na programy Badatelské akademie a poprvé ve svém životě potkala děti podobného ražení. Přemýšlivé, ale zranitelné.
Učila se zažívat chyby, pracovala na tom, jak ustát situaci, kdy nebude schopná dokončit práci. Dnes se dokáže srovnat i s těmi nejnáročnějšími pokyny a úkoly. „Baví mě spousta věcí. Vesmír, ale i politika, chodím do školního parlamentu,“ říká o sobě Agátka.
Nestydí se říkat nahlas, co si myslí. A udělat chybu dnes už pro ni neznamená konec světa.
Přečtěte si celý příběh