V lidech, které podporujeme, i v těch, s nimiž spolupracujeme, vidíme příběhy a přejeme si, aby je viděl i svět kolem nás. Přinášíme některé z nich, v nichž přemýšliví mladí lidé odhalují kousek sebe, svých snů, tužeb i překážek, které musí překonávat. Můžeme tak společně nahlédnout do jejich světa a vnímat jeho jedinečnost.
Agátka je moudrá mladá dáma, jež dokáže komunikovat takřka o všem na úrovni blízké vzdělanému dospělému. Když jí ale bylo pět, nebyla schopná najít své místo v dětském kolektivu. I když se snažila zapadnout, odjakživa jí bylo lépe s dospělými.
Jak rostla, k její živosti se přidala absolutní potřeba vědět. Všechno. Měla stále větší hlad po informacích a snažila se porozumět věcem do hloubky. Vysoké nároky, které na sebe měla, se s nástupem do první třídy vystupňovaly. Nic si neodpouštěla. Trápily ji silné a nepřehledné emoce. Díky zvýšené citlivosti a přemýšlivosti působila jako slabá a příliš jiná.
Nejbolestivějším problémem Agátky byla její extrémní náročnost na sebe samu a na tom potřebovala zapracovat. Začala chodit na programy Badatelské akademie a poprvé ve svém životě potkala děti podobného ražení. Přemýšlivé, ale zranitelné.
Učila se zažívat chyby, pracovala na tom, jak ustát situaci, kdy nebude schopná dokončit práci. Dnes se dokáže srovnat i s těmi nejnáročnějšími pokyny a úkoly. „Baví mě spousta věcí. Vesmír, ale i politika, chodím do školního parlamentu,“ říká o sobě Agátka.
Nestydí se říkat nahlas, co si myslí. A udělat chybu dnes už pro ni neznamená konec světa.
Může být tvrdohlavý, přehnaně kritický či přecitlivělý.
Tvoří složité větné konstrukce, anebo mluví málo z obavy, aby se nevyjádřil špatně.
Brzy se zajímá o písmena, čísla, vesmír, elektřinu či smysl života.
Naším posláním je vytvářet prostředí, ve kterém může dítě růst, rozvíjet se podle svých potřeb a plně využít svůj potenciál. Prostředí, kde je normální přijímat jedinečnost každého z nás tak, aby každý z těchto skrytých příběhů nakonec našel svůj lepší konec.