V lidech, které podporujeme, i v těch, s nimiž spolupracujeme, vidíme příběhy a přejeme si, aby je viděl i svět kolem nás. Přinášíme některé z nich, v nichž přemýšliví mladí lidé odhalují kousek sebe, svých snů, tužeb i překážek, které musí překonávat. Můžeme tak společně nahlédnout do jejich světa a vnímat jeho jedinečnost.
Klára Egerová nedávno začala studovat diplomacii na Vysoké škole ekonomické v Praze a souběžně i psychologii na University of New York in Prague. “Je to skvělé, obě školy mě baví,” říká.
Na ten pocit čekala dlouho. Na základní škole i gymnáziu se často nudila, látku buď uměla, nebo se ji naučila mnohem rychleji než ostatní a pak musela čekat, až ji doženou.
Myslela si, že je divná. Kromě odlišného studijního tempa měla problém i s mezilidskými vztahy, nedokázala se v nich orientovat, nechápala spolužáky a oni zase nerozuměli jí. Klára si vytvářela vnitřní hradby, měla pocit, že jen za nimi může být sama sebou.
Vysvětlení znala, už od dětství. Když jí bylo pět, v pedagogicko-psychologické poradně zjistili, že je mimořádně nadaná. To samé konstatovali i o jejím dvojčeti Zbyňkovi.
Před časem Klára přijala nabídku, aby o své zkušenosti nadaného dítěte promluvila veřejně, a to na semináři v Poslanecké sněmovně. Postupně pochopila, že co se jí na ní samotné zdálo divné, zas tak divné nebylo. A navíc: “Divný je od slova div. A svět je přece plný divů!” říká.
Může být tvrdohlavý, přehnaně kritický či přecitlivělý.
Tvoří složité větné konstrukce, anebo mluví málo z obavy, aby se nevyjádřil špatně.
Brzy se zajímá o písmena, čísla, vesmír, elektřinu či smysl života.
Naším posláním je vytvářet prostředí, ve kterém může dítě růst, rozvíjet se podle svých potřeb a plně využít svůj potenciál. Prostředí, kde je normální přijímat jedinečnost každého z nás tak, aby každý z těchto skrytých příběhů nakonec našel svůj lepší konec.