Přemýšlivec

Vystudoval jste elektrotechnickou průmyslovku v Chomutově, proč vás lákala historie? 
Tenkrát jsme na naší škole byli první třída, která začala studovat počítačové systémy. Jenže já jsem inklinoval ke kultuře, literatuře a právě i k historii. A tak jsem zkusil přijímačky do Prahy, na filozofickou fakultu. Nevzali mě, možná i proto, že jsem byl tenkrát trošku přidrzlý, dlouhovlasý... Zkusil jsem to později ještě několikrát, bez úspěchu. A tak se stalo, že jsem nastoupil na své první pracovní místo. Do knihovny. 

Městská knihovna Most sídlí v centru města, ve velké budově z poloviny 80. let minulého století. Pracoval jste právě tady? 
Ne, tou dobou ještě stávající budova nebyla dostavěná. Okresní knihovna, jak se tenkrát jmenovala, sídlila ve zlikvidované obci Kopisty, která ležela mezi Mostem a Litvínovem a byla zbouraná kvůli povrchovým dolům. Když jsem nastoupil, stálo tam už jen několik baráků včetně velké školy z devatenáctého století. A v ní jsme měli knihovnu. Ale knihy se tam nepůjčovaly, ležely v balících a čekaly na odvoz do nové budovy. My jsme ty balíky opečovávali, kontrolovali, ale taky jsme některé knížky posílali do stoupy – čistili jsme fond od takzvaných nevhodných autorů.

Třeba ředitel nakladatelství Vyšehrad vyprávěl, jak si v krkonošských hospodách lidi tajně předávali Káju Maříka, který měl jít do stoupy rovnou z tiskáren ve Vrchlabí a Hostinném...
My jsme to dělali trošku jinak. Museli jsme trhat vazby, aby se do těch balíků na odpis vešlo víc knih. A některé ty knížky bez vazeb jsem si bral domů.

Pak jste ale z knihovny odešel.
Po roce jsem šel na vojnu, po ní zpátky do knihovny, ale pak jsem zamířil do divadla. Tehdy se chystalo otevření nového Městského divadla v Mostě, které se taktéž stěhovalo do nové budovy. Byl to architektonický unikát od architekta Iva Klimeše.

Co jste tam dělal?
Zvukaře, poprvé a naposled jsem využil své technické vzdělání. Pracoval jsem tam od roku 1985 do roku 1990. Po revoluci jsem byl v kontaktu s lidmi kolem soukromých rozhlasových stanic, které tehdy začaly vznikat. Se dvěma kolegy jsme v roce 1992 založili Rádio Most a následujících deset let ho provozovali. Mezitím jsem se věnoval produkci, pořádal koncerty. V roce 2008 jsem pak založil další stanici, zase s jinými kolegy, tentokrát rockovou, vysílala do třech krajů. Byl jsem programový ředitel, obchodní ředitel, bylo kolem toho dost práce, nakonec jsme to v roce 2017 taky prodali.

A pak přišla nabídka z knihovny?
Volali mi kamarádi, že viděli vypsané výběrové řízení na ředitele Městské knihovny v Mostě a že to je práce přesně pro mne. Nakonec jsem to zkusil a vyšlo to.

Knihy, kino, malování…

Jste tady sedmým rokem. Ředitel knihovny nemá funkční období?
Nemá. To je věcí zřizovatele, kterým je v tomto případě statutární město Most. Zodpovídám se radě a odboru školství, kultury a sportu. Kromě knihovny tady máme ještě dvousálové kino Kosmos, které mám taky na starosti. Ale to není vše. Ve městě máme taky malou hvězdárnu na vrchu Hněvín a donedávna jsme měli i planetárium. 

S jakou vizí jste šel dělat ředitele?
Chtěl jsem se mimo jiné zaměřit na technologie. Knihovna z tohoto pohledu nebyla v dobrém stavu, pokud jde třeba o počítačovou síť. To jsme začali velmi rychle měnit, doplňovat počítače pro veřejnost, online katalogy, digitální průkazky, nabídku elektronických knih. Druhá moje vize byla posílit práci se školami. Jelikož knihovna spadá pod odbor školství, kultury a sportu, ředitel knihovny chodí na pravidelné porady ředitelů, kde se řeší jednak provozní věci mosteckých škol a školek, ale zároveň kooperace nebo koordinace různých našich činností.

A tuhle spolupráci jste rozjížděl, nebo na ni navazoval?
Musel jsem to nakopnout, bohužel to tady do té doby moc nefungovalo. V knihovně se tomu věnovala jen jedna zaměstnankyně, a to ještě ne systematicky. Na všechny školky a školy z Mostu by to nestačilo, takže jsme museli postupně rozšířit tým, který připravuje programy pro děti. 

Co nabízíte?
Na chvíli odbočím. Knihovna 21. století se musí stát komunitním centrem, takže nebude „jen“ půjčovat knížky, ale nabízet celé spektrum aktivit. Měla by sloužit veřejnosti v mnoha ohledech. Děláme přednášky, nejoblíbenější jsou cestovatelské, pořádáme výstavy, máme tady taky ateliér Art Point, který vede profesionální lektorka, je o to velký zájem. Ale máme třeba i kurz jógy. Pro děti je tu během roku celá řada aktivit, třeba akce pasování na čtenáře, kdy sem k nám chodí druháci ze všech místních základek, letos jich přišlo 625. Program nabízíme i pro mateřské školky.
Připravujeme i příměstské tábory. 

A co máte pro starší ročníky?
Máme klub seniorů, který má aktuálně 150 členů. Nově chceme zkusit propojit seniory s mládeží. Připravujeme sadu doučování pro žáky devátých tříd i středoškoláky, aby snáz zvládli přijímačky či maturitu. Ze svých řad bychom mohli nabídnout doučování češtiny a literatury, ale rádi bychom, aby se k nám přidali senioři z našeho klubu. Třeba bývalé pedagožky a pedagogové, kteří by se s dětmi mohli učit i jiné předměty, fyziku, chemii, matematiku, dějepis… A rádi bychom, aby to fungovalo i naopak: aby mladí učili seniory, například informatiku, technologie. 

Prostor pro nadané

Dostáváte průběžně statistiky, jak se vám daří v porovnání s jinými knihovnami v ČR. Kolik knih se u vás půjčuje a jaké, kolik čtenářů máte… Jak z toho vycházíte? 
Nejsme na tom špatně, ale taky nejsme žádní premianti. Jelikož jsme ale na poměrně složitém území, kde není vždycky lehké přilákat lidi do knihovny, tak myslím, že se nám daří dobře. Naším cílem je zejména to, aby lidé nevnímali knihovnu jako konzervu. Má to být živé a moderní místo, kde se konají různé akce, ale taky to má být místo setkávání. Já se každý den chodím kouknout do výpůjčních prostor a mám radost, protože lidé k nám chodí taky proto, aby tady takzvaně pobyli. V létě můžou sedět i venku v atriu, otevřeli jsme tu malou kavárnu. Venku máme taky voliéru s papoušky.

Loni jste tady měli v knihovně výstavu Přemýšlivec, za níž stojí Nadace RSJ. Výstava přibližuje život nadaných dětí a jejich rodin. Na ni se následně nabalila řada dalších aktivit a plánů zaměřených na nadané...
Je to jedna z věcí, na kterých mi záleží – podpořit všechny, kteří se chtějí vzdělávat. Zase na chvíli odbočím. Máme tady skvělý fond naučné literatury, takže k nám jezdí studenti z univerzitních měst, třeba z Ústí nad Labem, Plzně nebo Prahy. Dáváme si na fondu opravdu záležet. Kromě toho je v Mostě pobočka Vysoké školy finanční a správní, s níž úzce spolupracujeme. Mimo jiné jsme si s nimi takzvaně srovnali fondy, oni mají taky knihovnu, ale menší. Zjistili jsme si, jaké knihy potřebují, a ty dokoupili a zařadili do našeho fondu. Další věc je, že tady neexistovalo oddělení s cizojazyčnou literaturou. Takže jsme vyhradili jednu celou místnost a začali nakupovat cizojazyčné a dvojjazyčné knihy. Ale zpátky k nadaným… Jelikož jsem se jim chtěl věnovat, narazil jsem na Nadaci RSJ. Zároveň jak chodím na už zmíněné porady ředitelů škol, vím, jaká témata řeší. A vím, že na tyto děti často nemají čas. Vím taky, že i školy samotné si uvědomují, že mají v lavicích děti, které jsou talentované, ale podpory dostávají méně, než by potřebovaly. 

A z toho vznikl nápad, aby město Most využilo plošné testy Invenio, které nabízí tým psychologů z Masarykovy univerzity?
Ano, shodli jsme se, že by se knihovna mohla nadaným věnovat systematičtěji. Město zároveň souhlasilo, že otestuje všechny žáky narozené v letech 2015 a 2016, což je 700 dětí, abychom věděli, kolik nadaných v mosteckých školách máme. Cílem je odhalit jejich kognitivní schopnosti a nadání pomocí online testů, které mají podobu hry. Testy Invenio jsou navrženy tak, aby je mohli absolvovat všichni žáci bez ohledu na svůj dosavadní výkon a známky. 

Plošné testování není úplně běžné. Před časem ho zkusili v Jihomoravském kraji, nyní se do něj pustila Praha. Význam plošného testování je přitom velký, protože můžete odhalit i děti, které o svém nadání nevědí. A těch je podle odhadů víc než těch, u nichž se nadání identifikovalo.
Je to tak, zároveň by ale bylo skvělé, kdyby se takto mohlo testovat každý rok. Každopádně já nyní cítím velkou zodpovědnost. Není to krátkodobý, ale dlouhodobý úkol – a zodpovědný. Nadané děti jsou často velmi citlivé a nechci jim slibovat nic, co bych nemohl splnit. A jelikož nás jako knihovnu čeká velké stěhování do nové budovy, raději bych s podporou nadaných začal až v nových prostorách.

Ke stěhování se ještě dostaneme. Povězte ale, jak přesně si podporu nadaných ve vaší knihovně představujete?
Na vernisáž výstavy Přemýšlivec přijela také Dana Hádková, která v Litoměřicích založila Badatelskou akademii Datel pro nadané a zvídavé děti. Funguje tak, že se u ní několikrát do roka děti z různých škol sejdou na celý týden a společně bádají. Vždycky je tam jedno téma, jezdí za nimi odborníci, matematici, vědci, děti vyjíždějí do terénu. Je to něco, co se ve škole nikdy nemůže stihnout v takové koncentrované podobě. Pro děti to má velký význam, protože mohou týden být mezi sobě podobnými, ptát se, hloubat.

A to bude i u vás?
V plánu je, že bychom takové badatelské hnízdo měli i tady a naši lektoři by byli proškolení od Dany Hádkové a jejího týmu. To bych rád spustil v nové budově.

Kam se tedy bude vaše knihovna stěhovat?
Město rozhodlo, že se přestěhujeme do bývalého Oblastního domu horníků a energetiků, obřího kulturáku postaveného v roce 1986 pro tisíc lidí. Nyní se opravuje, rekonstrukce se vyšplhá takřka na miliardu. A sem se přestěhuje knihovna. Zároveň tam ale bude i kino, prostory pro koncerty, přednášky, workshopy, dílny pro děti, výstavní síň, planetárium. 

A o to celé se budete starat?
Ano. Cílem je, aby centrum města ožilo, aby byla budova otevřená sedm dní v týdnu a stále něco nabízela. Knihovna je už nyní zvyklá se šestidenní provoz, já mám navíc zkušenosti s pořádáním koncertů, kino už máme na starosti teď, přednášky taky pořádáme... Jen se to nově bude všechno odehrávat v mnohem větším a přívětivějším prostoru. Stěhovat se máme na konci roku 2026.

Petr Petrik (1961)

Narodil se v Mostě, vystudoval Střední školu elektrotechnickou v Chomutově. Takřka v padesáti letech získal titul bakaláře v oboru politologie a mezinárodních vztahů nav CEVRO institutuUniverzitě. Po maturitě začínal v Okresní knihovně Most jako knihovník, v roce 1985 nastoupil do Divadla pracujících Most jako zvukař. Hned po revoluci spoluzaložil soukromé Rádio Most, v roce 2009 pak s kolegy spustili rockové Gama rádio. Zároveň provozoval produkční agenturu Promomedia. Od roku 2018 je ředitelem Městské knihovny Most.